symbiotická suita
nočních zpěvů
z května a června 2004,
ve kterých je Jordan autorem slok s lichými čísly,
autorka sudých slok si nepřeje být jmenována
Již nehledají se oázy
břeh se změnil
a jezírko není
jen tělo ženy
v extázi mizí
v objetí milenců
polohy zrcadlení
televizí
ve vírech vášnivého snění
obrázky potlesk sklízí ..
UPROSTŘED ZAHRAD
(1)
měsíční bronz
můj chrámový zvon
boří se jako ty
do stesku samoty
(2)
snad přece jste to vy
jen jméno neznámé
a pouze noc to ví
a my to poznáme (?)
(3)
noc neponíží den
tvůj úsměv ve tvářích
má soška v oltáři
a já jsem krásný lhář
(4)
ze srdce trčí tříska
studená noc je tu
a stýská se mi stýská
po malém sonetu
(5)
opouštím svůj dům
uprostřed zahrady
ustýlám motýlům
sítě do kapradin
(6)
smím vstoupit do zahrady
a cvičit prstoklady
ve vaší pevné dlani
alespoň do svítání .. ?
(7)
jsi bělí chryzantém
jak luna ve vodě
ukrýváš plodný stín
svůj anonymní klín
já srším plamenem
ohřívám saké
ať pára z vody zen
ožívá drakem
(8)
vrátil ses právě ze světa
vítám tě šálkem čaje
za dveřmi chýše tma je
a sakura už odkvétá
(9)
od jezer stoupají
nad ránem k nahotě
vrcholy mračen
rákosy hloubají
barevným gagotem
divokých kačen
(10)
bez trestu není hřích
bez trní není růže
co kvete v hlavách lůžek
růženek šípkových ..
MĚSÍC UŽ ODKVETL
(11)
krásná jsi sivo sivá hlava
v životě často se mi stává
že lodí brouzdám divou vodu
a k tobě strmí bolest schodů
(12)
kačeny divé divoké
po létě odletí
brouzdej se s nimi potokem
pod okny Lorety
(13)
však láska kačen je ti
i na nebesích
nádherná když letí
ponad lesy
(14)
jen to co bolí
to co zklame
jen rány holí
vskutku máme
(15)
tvář tvoji pohladím
a zajdu snad i dál
předtím však květinu
své touhy bych ti dal
(16)
ať bolest je nám radostí
ať v duších mír se rozhostí
ať času dost je - pochopit
že jenom tak lze vlastně žít
(17)
snad růže nebo jiný styl
snad rudá antúrie
anebo milší by ti byl
od mých rtů dotek šíje ?
(18)
to slovo radši neříkám
až když už nevím kudy kam
až když už oheň prudce praská
pak přece jenom šeptnu .. láska
(19)
ach nevěřím jsem despota
na slova měním sand
hlad bláznivého Godota
umírám v písku slov
(20)
měsíc už odkvetl
a kdosi sfoukl chmýří
ovečky počítáš
co běží za pastýři
snad je jich přespříliš
že pořád nejdeš spát
snad budeš muset je
počítat nadvakrát
(21)
v nirváně meditace
vědět o tom
neusnout proto
pokaždé tě ztrácet ..
(22)
až usnou modří ptáci
v dolíku pod odkvetlou trnkou
až usne měsíc v mracích
v tvé dlani přesýpací
chtěla bych nechat aspoň zrnko ..
HORKÁ NOC
(23)
rovy dnů vězní hřbitovy
nádherná těla skvělí muži
žádný ti lásko ! nepoví
a nedaruje růži
(24)
noční tmou jsme se
hebce nahmátli
noční tmou dneska
míjíme se
jedna tma voní
horce po datlích
druhá se
naší zimou třese
(25)
horkou nocí
po datlích vonící
řeklas chlapče
tys mi to navařil !
češtinářce duší
a já ti na tvářích
vlídný úsměv tušíl
(26)
až večer se v noc změní
a vysvleče se nebe
prodáš mi svoje snění
a celičkého sebe
(27)
dobrou noc ti
i světlům v jehličí
v pelesti z roští
usínám kočičí
(28)
až sáhnu po klíči
a zamknu kancelář
tvou tlapku kočičí
položím na svou tvář ..
(29)
čo to máš v hrsti otvoríš
a na slobodu pustíš ?
pod štítom v kosej drevine
zlatom sa zaskvelo nevinne
(30)
jak vlasy tvé
podél sebe svěží
mé myšlenky
ponech jen
ať si klidné běží
(31)
tak si tě našmíruji
z copů si zpletu větve
polibkem zaknihuji
i slzy do skla z Květné
(32)
vzdálenost jejich
stejně v kosmu leží
tak neboj se
sníh věku pevně lpí
na věžícH
(33)
vánkem se uvelebím
do chládku u tvé hlavy
a jako v sedmém nebi
řečiště tvých rtů splavím
(34)
na dně dne větrného
kdy v hrdlech drhne dech
jsme rozdíráni něhou
té krve v pohledech
AKO LODE V LÓŽI
(35)
do lode ako v lóži
do vĺn Belej sa vložím
unáša hladina
vlčí mak .. spomínaš ?
(36)
sbírám jen míčky
různá staletí
tam letí
do pokladničky
(37)
rozdáva ešte čiapky z peny
duch pltníkov čo z liptova
na pltiach božích ponížený
aj mňa odchoval
(38)
ta zem už není moje
zda vůbec někdy byla
paměť: jen místa bílá
a trocha nepokoje
(39)
jsi melodií rýmů
opojena
a neopouštíš zimu ?
zvláštní žena
(40)
v zimomřivém houští
mezi klečí klečím
v další ostré křeči
báseň z dlaně pouštím
(41)
smutek je samo to srdce
přímohled do vnitřních hranic
na zmlklé své pohlédni ruce
sítě cév k dotekům dlaní
(42)
osude máš mě pevně v hrsti
řeka váh byla u mých krstin
a otecko mi íver z dlane ťahal
oděna veršem a přece nahá
(43)
na bosých
zblúdil tam slnka lúč
do rosy
od teba hľadal kľúč
(44)
ve skráních a za čelem
skrýváš mi cizí tvář
zrána ve světle nesmělém
marně si pročtu snář
(45)
láska mne oslepila
nevidím dívčí tváře
oslepni také moje milá
a nepročítej snáře ..
KOS NA ŘÍMSE
(46)
kovový hřeben větru
tmu proti srsti češe
a přes práh (kéž bys přešel)
je tisíc kilometrů
(47)
není bez nebezpečí
do srdce vpustit cit
to není jen kus řeči
s cizím se pobavit
(48)
k tvé siluetě pod lucernou
marně se ženu nocí černou
a brzo rozední se
a ztichne moje píseň
(49)
v srdci jsme všichni dítě
hra nehrá se jen žije
má krása okouzlí tě
a moje láska spí jen
(50)
zrcadlo bez tváře
a řeka bez zrcadla
a všechna slunce spadla
a není lampáře ..
(51)
než spoznáš včelí volání
zeptej se kosů co je ti
spěchají prsty ke hraní
za oceánem k objetí
(52)
kos zpívá na římse
odjíždím do daleka
a nevím co mě čeká
až znovu vrátím se
(53)
jak v kleci slavíka
mne tvoje píseň zamyká
a za pár zlatých dnů
svou nevinu ti nabídnu
(54)
skryly tě lesy
ach lesy přehluboké
plížíš se hebkým krokem
můj milý kde jsi?
(55)
ahoj milá les je skvělý
přes den celý
jsme se neviděli
mořem je to dáno
že já večer mám
když ty ráno
(56)
dobrou modrou noc
na úsvitu
a za pár zlatých dní
zase si tu...?
(57)
jak lehce sen se změní
na ranní kuropění
lampáře květ ti nese
ber milá ! s láskou obejme se...
(58)
s tvou básní pod víčky
půjdu spát
vzbudíš mě slovíčky
mám tě rád možná.. snad ..
NOC PO NOCI
(59)
noc po noci
kradu si siluetu
nalezá u mé lásky
tichou pietu
(60)
srdčitá lípa sní
o puse virtuální
sny spřádá do básní
ustele nimi v spálni
(61)
mé první polibení
tvou vášeň rozezní
ulehni do pampové trávy
všeptám zpěv do tvé hlavy
ať zaspíš ránem
od únavy
lokálku poslední
(62)
děkuji za ozvěnu
nocí se k tobě ženu
a strach mám jako ledy v březnu
že tě dnes nenaleznu
(63)
procházím tvojí lesní školkou
srdčité lípy ještě sní
jak dítě za tříkolkou
posečkám než se rozední
(64)
některé verše křičí
a některé jsou zticha
strniště noci píchá
a vrátný cinká klíči ..
NEBOJ SE PŘÍJMOUT KVĚT
(65)
lampář je unavený
vrací se z noční směny
ve městě stojí tolik lamp
a doma čeká žena vamp !
(66)
dnes divný vítr vane
z hor kdesi na východě
klid kdovíkam se poděl
jen čekám co se stane
(67)
neboj se přijmout květ
trny tě neuhrane
už dvacet čtyři let
hledám své koně vrané
(68)
tím líp čím výš
už ikaros to věděl
svět neuvidíš vsedě
jen leť až k andromedě
i když to bolí víš?
(69)
odfoukni pavučiny
ze staré zásuvky
milostných psaní
je bez dna s tvou dlaní
na mé viny
(70)
zvon rozbolelo srdce
srdíčko bronzový
stoletý kov je drcen
a přece dopoví
(71)
je sucho a řeka pění
bez zrcadlení
můj obraz ? žádný není !
země odmítla gravitaci
již první do kosmu padli ptáci
(72)
krákají kruté vrány noci
a vyjou vlci žlutoocí
že daleko je svítání
a prázdno zebe do dlaní
(73)
šlápoty
kam nevedou již žádné cesty
dvě dlaně samoty
do sebe se vměstí
(74)
srdce si cestu klestí
a od nohou chlad zebe
žene se do (ne)štěstí
když hledá samo sebe ?
VE SVITU MĚSÍČNÍM
(75)
snad naše cesty
rozčesnou se na rozcestí
snad ne
na lodích se odvézti
a loudit je snadné
(76)
daleko předaleko
do tater do tater
jsem za sedmerou řekou
a nocí teče mléko
po bradě vousaté
díky že zpíváte
(77)
pod starou suchou lípou
pod mladým javorem
sýkorkám štěstí sypou
tvé ruce na dvoře
(78)
ve studni studu strupy sucha
dnes bude moje hláska hluchá
zítra ti podám po lžičkách
lži vlažné a tmu na víčka
(79)
ve svitu měsíčním
se pohupuje
bójka hraniční
tvá kůže potichu je
(80)
a co až měsíc zajde?
ve které tmě se najdem?
kudy ach kudy vede cesta?
a mám jít dál? anebo přestat?
(81)
řeč už se zasekává
když ke spánku si líhá tráva
zabolí maličko
tvé laní srdíčko
(82)
lodičky z papíru
jsou zmáčené a tonou
utopme nevíru
a pak to bude ono
(83)
dnes jsi mne odloudila
svým veršům na netu
do lože labuť bílá
ustýlá appletu ..
PRODAVAČKA SNŮ
(84)
je odpoledne dusné
a včely třeští nad česny
sen neumře jen usne
prosím vás pane vzbuďte sny
(85)
bez tebe chodím
nemám zdání
svět je mi prázdnou lodí
z dlaní
(86)
je lásky čas je horký květen
proč pane mlčíte
aspoň mi srdce utrhněte
to z lípy srdčité ..
(87)
ty moje prodavačko snů
vejdi mi do pokoje
dotýkat se rtů
na nočním stolku to je
v mých přesýpacích hodinách
v stoje zamilování
do mlýna
(88)
pod starou suchou lípou
sny už se z nebe sypou
usneme sami tolik sami
svítání sykne sýkorkami
(89)
ráno jsem ti trny vrátil
oslepl a rozum ztratil
jenom ze tvých rtů
znám jinou planetu
(90)
je tolik světů a duší a těl
a krása ta je jenom jedna
ve výhni srpna v mrazu ledna
ve výšce nebes v blátě ze dna
ve všem co máš a cos kdy měl ..
MLČENÍ ZABÍJÍ
(91)
prý najde se ten co tě hledá
a čeká na tvá ústa bledá
snad adresu ti jednou předá
od cvrčků zpěvná abeceda
(92)
no tyhle já už znám
tak zavíráme krám?
zas přijďte někdy k nám
až budete jen sám
(93)
buď stádem tmavomodrých laní
napojím nahou hořkost dna
ať se mi zdráháš divá bezedná
z tvých kopyt z rozevřené brány
(94)
a brnem
teď tma se hrne...
aby nebyla tak tmavá
ta má tma
a ta tma má
tak ti ď.
(95)
mlčení zabíjí i toho
kdo rukou dává květ
to není slogan za výlohou
chtít porozumět ..
Ludwig©Jordan
